Tábor smrti
Tohle je zatím začátek !!! postupně budu přidávat
Tábor smrti
1. kapitola tajný sen
Kuba opatrně zaklapal na dveře matčiny pracovny a po vyzvání potichu vstoupil .maminka seděla maminka seděla v křesle a četla jakousi knihu,ale jak se Kubovi zdálo, poslouchala velmi soustředěně jakousi pomalou hudbu.Kubu přepadl protivný pocit že ruší .
„Mami ? Mohl bych jít ven s Honzou ?“
„Ven ? Kam přesně ven ?“ Maminka odložila knihu na stolek a pronikavě se na Kubu podívala .
„Tak “ řek Kuba neurčitě. „Chtěli jsme si jít zabruslit na Vodičák.“
Vodiček byl nevelký rybník hned za městem, kde se scházeli všichni kluci i pár odvážných holek.
„Na Vodičák ?“ Maminka se opravdu zhrozila. „Vždyť je to rybník! A vůbec … nemáš ani brusle.“
„Honza mi je půjčí .Pod stromek dostal úplně nové. Mami , prosím tě nic se mi nestane. Slibuji .“
„Jakube , pamatuješ na Lukáše Máchů ?“
„Trochu“ přiznal se posmutněle.
Lukáš byl malý kluk, pod nímž se před několika lety probořil led, právě na Vodičku. Naštěstí ho jeho tatínek zachránil včas . Ale od té doby Lukáš sloužil jako odstrašující případ.
„Podíval ses aspoň na tu češtinu ? “zeptala se maminka po chvilce mlčení.
Kuba si neslyšně povzdechl. Je tak hrozné mýt zrovna za matku učitelku. Ale ještě horší je, když má o něj takový strach. A zkoušení z češtiny ? Vždyť je dnes Silvestr !
„Mami já se na to skloňování opravdu podíval. Mohl bych teda ven? “
Maminka si ho dlouho zkoumavě prohlížela , až nakonec váhavě souhlasila. „Ale zavoláš mi. Ne že si ten telefon schválně vypneš. A za dvě hodiny budeš doma!“
Sam horlivě přikývl. Chtěl se sice zastavit za tátou v dílně , ale raději nebude maminku pokoušet. Třeba to s ní pak dohodne po telefonu.
S Honzou se sešel u samoobsluhy, která stála přesně v půli cesty mezi jejich domovy. Honza už na něho z dálky mával bruslemi a smál se na celé kolo .
„Paráda ! Mamča tě pustila?“
„Ale jo,“ povzdychl si Kuba „vyjednávání jak v Bílém domě, ale nakonec to dopadlo. Dík za brusle. Táta říkal ,že mi konečně nějaké koupí, ale jak znám mamku …“
„To neřeš,“Uklidňoval ho Honza . „Já ti vždy půjčím .“
„Díky“
Byl krásný mrazivý den, a tak si na rybník vyrazily i rodiny s mylými dětmi. Každému se pletly pod nohy, takže se hokej nedal hrát, klukům to však vůbec nevadilo. Honza byl dokonce rád že si mohou jen tak zabruslit , protože potřeboval Kubovi něco důležitého říct.
„Večer to platí ?“
„Jo jasně,“ odpověděl Kuba trochu překvapeně. „Přijdete přece slavit k nám ne ?“
„To víš že jo. Jenže se bude konat velký překvapení.“
„Jaké překvapení?“ Kuba se zastavil ,ale Honza ho pobídl ať pokračuje v jízdě.
„Naši chtějí vašim oplatit ten loňskej výlet k moři. “
„Ale ne!“zděsil se Kuba „zase Chorvatsko?“
„Přesně tak. Včetně domorodců.“
Oba se ušklíbli při vzpomínce na poslední prázdniny , kdy se zrovna nepohodli s místní partou kluků. Souboj skončil s Honzovými roztrženými kalhotami a s Kubovým nateklým okem.
„Pamatuješ, jak jsem si slíbili že už žádný Chorvatsko?“
Sam přikývl a hned dodal : „Slíbili jsme si , že pojedeme na tábor.“
„Ale sami. Bez sestry. “
„No jo, ale tohle bude dost náročné.“
„Jako přemluvit naše, aby nám to dovolili? Jo to máš pravdu. Bude to dost náročný.Ale my to zvládnem! “
„Když já nevím. Už vidím mamku, jak mi balí kufr a dává pusu na rozloučenou. “
„Neboj,“uklidňoval ho Honza. „To bude v pohodě.“
Sam jen pokrčil rameny. Nepochyboval, že Honzovi rodiče prázdniny u děda dovolí. Ale jeho rodiče? Taťka možná , za co mamka? Tu už z toho nápadu ranní mrtvice. Přesto tolik by chtěl jet! Vždyť o tom s Honzou sní celý rok! Představují si jak by se ubytovali ve své chatce a pak by chodili na výšlapy a vše možné . To by byly mnohem lepší prázdniny než pobyt u moře pod dohledem rodičů.
„Kubo,“ vytrhl ho Honza z přemýšlení, „musíme naše přemluvit. Víš oni by mohly jet k tomu moři a my bychom mohli jet na ten tábor. Slib mi to že se o to pokusíš? “
Honza s efektní sprškou sněhu od za ramena .
„Slyšíš Kubo ,slib mi to. “
Po chvilce váhaní Kuba až vykřikl „Slibuji,Honzo.!“
„Dobře. A teď … Co kdybychom se teď jeli podívat až doprostřed rybníka ? “
Sam si okamžitě vzpomněl na maminku. „Honzo to není dobrý nápad. “
„Jasně,“tukl se Honza do čela „Lukáš Máchů “
Oba se tomu zasmáli, když v tom zazvonil telefon. Kuba si ho okamžitě vzal a trpělivě vyslechl maminčiny připomínky.
„Ano, mami už jdu. A … stavím se za taťkou můžu ? Ne, na nic tam sahat nebudu. Ahoj.“
Honza se s pochopením podíval na Kubu a pomyslel si, že by občas uvítal, kdyby o něj měla podobnou starost . jenomže v poslední době jen Anetku . Spolkl náhlou hořkost a zase se začal usmívat . těšil se na večer , až se všichni sejdou u Kubových rodičů . Zahrají si s Kubou na počítači a poškádlí Anetku , popovídají si s rodiči. Pevně věřil, že se jim je podaří přesvědčit .
Komentáře
Přehled komentářů
Máš to tady fakt gd ta grafika fakt proste super jen tak dál!!!!!!!
super:))
(arash, 13. 8. 2008 22:35)